More je taky princip ;-)

Tak a ted jen kratce, 4.1.2009 jsme se se vsemi rozloucili, Kosta s Martou zustali v Nepalu ve vesnickach, Kristyna odjela do Praglu pracovat (uz se to s ni poslednich par dni nedalo vydrzet, jak moc se tesila;-) a ja se segrou jsme se presunuli behem dvou dni z KTM do Kolkaty, odkud jsme prelitli na Andamanske ostrovy. Zatim jsme nic nevideli, nic nefotili, takze fotky jsou ilustracni ;-) ale pekny, ehm ;-) no nechcem vas moc nastvat, tak jen kratce pripomenu: je tu cca 30 stupnu, slunce pali, more je teply a akorat jdeme na plaz snorchlovat, zejtra pak jedeme lodi na jeden ostrovu, kde budeme relaxovat min tejden a pak pojedem asi na jinej ;-)

Tak uzivejte -15ky a tak vubec ;-)

Tekuty kaprik mel stastnou ruku

Pri jiz predlonske vanocni prazske besidce, zvane Tekuty kaprik 2007, jsme diky nasim zucastnenym kamaradum vybrali 6000 Kc, ktere odesly na adopci na dalku do Nepalu. Vybran byl ten vecer klucina jmenem Sangit Shrestha. Behem vanocnich svatku jsme se vypravili do oblasti zvane Kavre, vychodne od KTM, navstivit Kostu s Martou, prohlidnout si nekolik skol v okoli a take (jako spravny rodicove;) navstivit Sangita a dat mu par blbosti ze Sudu (i kdyz jsme samozrejme zasadne proti uprednostnovani vlastnich adoptovanych deti :).

Nutno rict, ze Sangit je sikula, bystrej kluk, ale asi to bude i celkem slusne receno 'raubir' ;-) (coz ja jsem teda rad, pac jsem mu dal svuj prak, tak snad ho uzije ;-) .. no vlastne on se skoro ten prak vic libil jeho tatinkovi, hned si nechal vysvetlit co a jak ;-) kazdopadne do rodiny se bude hodit! ;-) Jinak cela rodina je fakt mila, pozvali nas na jejich mistni specialitu (oni vlastne nic jinyho nemaji;) DBcko, neboli Dal Bhat, neboli suchou rejzi se slabym vyvarem z cocky ;-)) mnam, mnam, mnam...

Po navratu do Cech pripravim o Sangitovi i jeho rodine vic informaci, abysme konecne splnili slib predlonskych Vanoc ;-) Protoze jak rika Janek: "Sliby se maj plnit o Vanocich..." ;-))))

Na zaver bych chtel za vsechny, co jsme tady, strasne mooc podekovat vsem, kteri se i letosni rok dokazali slozit na naseho malyho Sangita!!! Po navsteve mistnich vesnicek uz opravdu verime, ze to dava smysl...

Stastny a vesely - odjizdime do vesnic

Zdravime vsechny nase pilne a verne ctenare a prejem hezky svatky ;-) Pred chvili jsme tady videli takovyho malyho cernouska v masce Santa Klause - svet se zblaznil ;-) Jinak tu akorat mame Stedrej vecer a dokoncili jsme hektickej nakup veci pro deti, timto dekujeme vsem nasim darcum (my, ania, segry bejvalej atelier, a pak zejmena Joostovi (viz trek Langtang), kterej dal vic, nez my vsichni dohromady, pac byl projektem s detmi nadsen).
Za tyhle penize se tu (po doporuceni spravneho obchodu Akkou Lamou) da nakoupit opravdu slusna kupa veci. Jelikoz psacich potreb, modelin, sesitu apod. bylo od vas vsech do kouzelneho sudu vybrano uz dostatek, zamerili jsme se na jine veci - z poloviny pro vzdelani a z poloviny na hry: mapy sveta, anglicko-nepalske slovniky, skolni atlasy, pomucky pro ucitele, kridy, markery, stahovaci metry, fotbalovy mice, badbinton, stolni hry, sadu pro krikekt, srabble, svihadla, frisbee atd...
Doufame, ze se veci budou detem libit a hodit. Zatim cus, vracime se do KTM asi az v roce 2009 ;-))

Langtang trek - prochazka ruzovym sadem

Dle "The book" a "zarucenych" informaci od mistnich mel tento trek byt opravdu snadny...ale jak uz to tu zde chodi "neni vsechno zlato, co se trpyti". Jelikoz je misto, kde trek zacina, vzdaleno pouze 120 km od KTM, cesta mela trvat "jen" 6 hodin - tam jsme jeli 8, zpatku pak 11; cena jizdenky tam byla 400 rupii, zpet pak 255 rupii; na treku pak mely byt horke sprchy a nemecky pekarny - voda byla ledova a jidlo se tocilo kolem placek z mouky a vody, smazenejch brambor, kazdodenni davky nekolika vajec v jakekoli podobe a cehokoli "mixed", coz znamena napr. sladka palacinka s tunakem, vajickem, syrem, zeleninou, chilli a medem; asi starneme, ale batohy jsme si zabalili tezsi nez na trek predchozi - jak si jednou vezmete nosice, tak se vam pak i 15-20 kg zda dost tezkych :))
Nutno ale dodat, ze jsme meli fakt kliku co se tyce pocasi, bylo nadherne, teplo a zadnej snih - normalne tu dle mistnich je v tuhle dobu i dva metry snehu.

Trek je opravdu celkem snadny, kazdy den slapete tak 6 hodin i se slusnejma pauzama, asi z 1800 m.n.m. se vystoupa do vesnicky ve 3800 m.n.m a pak mate moznost nekolika "side trips" neboli jednodennich vyletu bez batohu. Celkem jsme tam pak stravili 8 dni na horach a dva dny cestou busem.

Novym vtipnym elementem se nam na tomto treku stal holandan jmenem Joost - potkali jsme ho vecer pred odjezdem v baru, akorat priletel do KTM, domluvili jsme si sraz na 6.30 rano, kocovinka ale byla slusna, zaspali jsme, takze odjezd byl az dne nasledujiciho :-)

Asi nejzajimavejsi byli jeho "night stories": hned prvni vecer, kdy jsme spali poprvy a naposled vsichni dohromady v jednom pokoji, nam Sarka rano tvrdi, ze Joost v noci neco povidal - on si nic nepamatoval a my s Kristynou jsme nic neslyseli, takze vse bylo zapomenuto.

Od te doby jsme spolecne noci travili ve dvou samostatnych pokojich, tedy ja s Joostem a holky spolecne.
Prvni noc me prekvapil, kdyz kolem 4 hodiny rano vstal, vysvliknul se ze spacaku (nastesti byla zima, tak nespal nahej :-)), zacal dukladne rozhrnovat zavesy na vsech oknech, pak nasel dvere a opet velmi dukladne je nekolikrat otevrel, az mi shodil celej batoh - v tu chvili uz jsem prestal delat ze spim a ptam se ho, jestli nehleda celovku (i kdyz mi bylo divny: na co ty zavesy!!??) On nic a odesel z pokoje...za par vterin se vratil, zahrnul zavesy, zavrel dvere, zalez do spacaku a usnul. Hmm...rikam si, zvlastni to typek :) Rano si nic nepamatoval, jen to, ze se mu zdalo o Sinta Kloosovi (neco jako holandskej Mikulas) a chtel rozdavat darky.
Dalsi noc se probudil uz ve tri, opet probehlo svlikani ze spacaku, pohodlne se usadil na postel a jen s privrenyma ocima cekal co bude...chvili sedi, kouka na me a povida "Hey, mate..." (Cau kamo), ja mlcim...on taky a pak to v klidu a trochu vic nahlas zopakuje, kdyz to zopakoval po treti a stale mi nespoustel z oci, tak odpovidam: "Hey there" (Cau) - v tu chvili se zakuklil do spacaku a usnul. Rano si opet nic nepamatoval. Dalsi noc jsem byl fakt zvedavej, co me ceka za nova dobrodruzstvi.
Tentokrat bylo cca 4.30 h a Joost se opet vysvlika a useda v trenclich na postel, zameruje na me pohled a vyslovi: "Excuse me?!", mlcim, otazka se opakovala 3-krat, az celkem uz nasrane rikam: "What?!!"...po dramaticke minipauze odpovida Joost: "I don't know" a vypuka v zachvat smichu. Po necelych 10 vterinach uz je zalezlej ve svym spacaku a tvrde spi :-) Rano si kupodivu opet nic nepamatoval.
Bylo to me prvni setkani s namesicnym, ale mel jsem asi i dost stesti, pac nam nakonec prozradil, ze jednou kdyz byl malej, tak na fotbalovem zajezdu dorostencu pocural svyho kamarada, pac si myslel, ze je to pisoar :-))

A ted par fotek z treku:

1. - 2. den




3. - 6. den











7. - 8. den jsem nefotil :-)

Kathmandu pro silnejsi natury

Pred odjezdem na nas dalsi trek jsme trochu projezdili KTM a tak pridam jen par postrehu a fotek.

“BURNING PLACE” aneb nechodte sem pred obedem

Pashupatinath - malé Váránasí: Nejvýznamnejším poutním místem pro všechny hinduisty v Nepalu je Pashupatinath, nacházející se na východním okraji Kathmandu. Ríká se mu dokonce "malé Váránasí", zejména kvuli tomu, že na místních ghátech rovnež probíhají kremace zemrelých. Jejich popel potom odnáší posvátná reka Bagmati podobne jako Ganga. Jelikož dnes Bagmati mnoho vody nemá, pripomíná shrabaný popel spíš smetište. Hlavní chrám Pashupatinath je zasvecen Šivovi jakožto Pánovi šelem a stojí prímo na míste, kde se provádely náboženské rituály již pred 1500 lety. Do chrámu mají povolen vstup pouze hinduisté, z protejšího brehu však lze pres reku bez problému sledovat pohrební obrady. (text z www.hedvabnastezka.cz)

Navstivit toto misto je pro otrlejsi povahy, ani my jsme moc netusili do ceho jdeme. Na rozdil od indickeho Varanasi zde ovsem muzete videt a citit vse z bezprostredni blizkosti, stari a nemocni lide tu maji specialni budovu zvanou “dying hall” (cemuz jsem prvne v nepalske anglictine rozumnel jako “dining hall” a popravde jsem byl trochu zmatenej), zde jich desitky ceka na svou smrt a priblizne 3 hodiny pote co zemrou, jim jejich rodina vypravi smutecni obrad, ktery spociva v omyti tela, priprava hranice a jeji vyzdobeni, pak preneseni tela na hranici v malem pruvodu, samotny obrad u paleni tela a pote asi o dalsi 3 hodiny pozdeji (nez je telo spaleno a popel smeten do vody) se kona dalsi smutecni obrad v jine budove. Dal rozepisovat nema cenu, vse je jasne z fotek.

Boudhanath
Boudhanath je nejvetší buddhistickou stúpou v Nepálu a možná i ve svete. Je to vlastne trojrozmerná mandala, vysoká 36 metru a široká 100 metru. Celý den proudí kolem stúpy ve smeru hodinových rucicek mnoho poutníku, aby mohli odríkávat vecnou modlitbu "om mani padme hum" svému nejvyšímu Lordu Buddhovi. Stupa má krásný belostný podstavec, na nemž spocívá vež s Buddhovýma ocima. Ctyri páry ocí se dívají ke ctyrem svetovým stranám, kde jsou hlavní tibetské regiony. Na severu je to východní Tibet, na západu jsou to Ladakhové, na východe pak Bhútánci a na jihu vetšina nepálských Tibetanu. Je zde dokonce jedno z nejlepších výukových center buddhismu (snad lepší než v Dharamsale v Indii, kde sídlí Dalajláma), a proto sem proudí i mnoho západních studentu, kterí by rádi pochytili neco málo od samotných mistru lámu. (text z www.velehory.cz)

My jsme si tohle misto paradne uzili, jelikoz budhiste nam jsou nejakym stylem proste o dost prijemnejsi nez hidnuiste, misto je to samozrejme taky turisticky, ale nikdo vam nic nenuti, nikdo nezebra, neprodavaj se tu houslicky ci tygri mast…takze jsme si pak doprali takovou curifundu, coz melo bejt kafe s mlikem, ve stresni restauraci a pozorovali mnichy a poutniky, kterych tu bylo nespocet.

Pomerne vtipnou storku jsme ovsem zazili i tady – tesne vedle tehle obrovske stupy sedel chlapik na zidli a mel pred sebou malej stolek plnej bankovek a minci v nepalskejch rupiich. Zavolal na me a nabizi mi 37 rupiich v mincich za 80 rupii…uz davno vim, ze je tady mozny fakt vsechno, ale aby vam nekdo nabizel, at si koupite jednu padesatikorunu za 100 Kc, tak to vam hlava nebere :-). Takze jsem se zajmem sel smouvat cenu a nakonec jsem tech 37 rupek koupil za slusnych 50 rupek! Chlapik nam pak vysvetlil, ze ma svuj vlastni “byznys”, na kterej je moc hrdej, ze to cely sam vymyslel a ze proste si muzete k nemu prijit koupit balik 90 ks bankovek za cenu 100 ks. Clovek nevi, jestli se ma smat nebo brecet, ale pak vam spadne celist, kdyz prijde k chlapikovi nepalec - za 10000 rupek si jich koupi 9000, potrese prodavaci rukou, prohodi par slov a spokojen odchazi…
Normalniho cloveka napadne – jak je tohle vlastne mozny…my jsme tady na to vymysleli univerzalni odpoved, ktera nas vzdy uklidni – “proste Nepal…” :-)

Hodne stesti, malo place, do roka dva kudrnace

Po nejen fyzicky, ale i psychicky vycerpavajicim treku (viz kapitola “Neco za neco aneb...”) jsme byli radi nejen za dobre jidlo a odpocinek, ale nas relax-time zpestrila i skutecnost, ze na pet tydnu prijela do Nepalu Kristyna. Nicmene nastanou okamziky v zivote lidskem, kdy i zdanlive neskodne chvile se muzou obratit proti vam. Velmi podobne se i nam stalo, ze zaslouzeny a naprosto nezbytny odpocinek po treku na Kanchenjunze se pomalu a nenapadne promenil v nefalsovany zewling v Kathmandu kombinovany s prvky obzerstvi a nekonecne lenosti. O to vic jsme byli nadseni udalosti, kterou nikdo z nas nejen ze neplanoval, ale ani nas ve snu nenapadlo, ze by se kdy mohla prihodit.
Vsechno se semlelo pred nekolika dny. Prochazeli jsme se dny po ulicich Kathmandu ve ctvrti Patan, prohlizeli si nejruznejsi chramy, fotili lidi kolem a pojidali buraky. Proste turismus, jak ho mame opravdu radi ;) Kdyz uz jsme chteli odjet (uprimne receno oni nakonec ty chramy, lidi a buraky jsou vsude vlastne uplne stejne), ozvala se za nami hlasita hudba. Trumpety, klarinety a bubny ve sviznem a na mistni pomery az nezvykle veselem tempu. Za chvili uz kolem nas projizdel svatebni pruvod. Hudebnici v cervenych sakach nasledovani tancicimi muzi v oblecich, za nimi starsi muz se zenou nesou na velkych miskach posvatne predmety s jidlem a pruvod zakoncuje nazdobene auto vezouci zenicha a nevestu. Na zadnim skle auta jsou z kvetin inicialy R + R. Stojime opodal, oci navrch hlavy. Kosta foti, Harmy nataci a nevesta po chvili mava na Harmyho (ktery o tomhle okamziku pak mluvi jeste asi milionkrat), jakoze mame jit s nimi. Napred jsem si z toho delali srandu, ale nakonec jsme se rozhodli, ze opravdu pujdeme.
Prosli (nebo spis protancili) jsme s pruvodem polovinu Kathmandu a pak nas normalne pozvali na obrad. Dozvedeli jsme se, ze svatba tady trva 5 dni a ze tohle je prvni z nich. Pozvali nas do domu nevesty. Tam jsme zjistili, ze nevesta se zenichem uz maji sestileteho klucinu. Wow! Nepal je opravdu pokrokovy, rikame si. Pak ale nekoho napadne, proc ma zenich obycejny oblek s kravatou a kdo je ten pan s kvetinami a slavnostni salou kolem krku. Nakonec zjistujeme, ze jsme byli uplne mimo. V aute nejela nevesta, ale jeji svagrova, ktera prijizdi do domu zenicha a odvazi ho do domu nevesty. “Nas” zenich je tedy nevestin bratr a maji proste dite. Sbohem pokrokovy Nepale.
Pred domem stale hraje hudba a v hornim patre domu konecne vidime nevestu. Celou dobu se nam venuje asi 25 lety kluk – Amit, ktery nam vsechno vysvetluje. Je az neuveritelne, jak jsou na nas vsichni mili. Obrad je pro nas trochu neprehledny: vsichni ji nejake jidlo, nevesta je strasne smutna, pak ji zehnaji a zenich ceka o patro niz. Nakonec vsechno vyvrcholi odchodem placici matky s nevestou. Symbolizuje se tak smutek, ktery rodina proziva pri odchodu dcery z domu. Amit nas nicmene ujistil, ze tahle svatba je opravdu z lasky, takze nic dopredu domluveneho, jak je tu take jeste zvykem. Cely pruvod pak smeruje do chramu, kam my jsme uz nesli.
Druhy den se kona obrad v dome zenicha. Pozvano je priblizne stopadesat hostu, ale Amit rika, ze je to spis mala svatba. Velka by pry byla tak 600-800 lidi. Musite totiz pozvat uplne kazdeho, koho znate, protoze jinak by to znamenalo zneucteni. Prubeh byl tentokrat jednodussi, predali jsme darek (knihu o svete) a kvetinu neveste (bezne to sice neni - i tady povetsinou vybiraj penize, ale od nas je to v poradku), dali jsme si nejake to jidlo jako svacinku a pak nas pozvali na slavnostni svatebni hostinu se vsim vsudy. Sedeli jsme na zemi v tureckem sedu (au au), jedli jsme rukama, pili s nimi jejich mistni palenku, chutnajici jako ta nejlepsi moravska slivovice, a celou dobu se nesmeli zvednout a odejit. Proste zazitek, ze ktereho vetsina z nas pak mela sice luxusni sracku, ale ktery rozhodne stal za to. Na zaver nas pozvali jeste k sobe do domu a pak jsme se dohodli, ze je na oplatku my nekdy pozveme na obed. Uz se tesime, protoze to bylo fakt skvely. Na zaver by se proto sluselo rict: “Diky, o’, Harmy, ze jses takovej sekac, ze te i v Nepalu zvou, abys jim zatancil na svatbe...” :))))

svatebni pruvod











obrad v dome nevesty








obrad pred domem zenicha






turismus, jak ho mame opravdu radi...