Stastny a vesely - odjizdime do vesnic

Zdravime vsechny nase pilne a verne ctenare a prejem hezky svatky ;-) Pred chvili jsme tady videli takovyho malyho cernouska v masce Santa Klause - svet se zblaznil ;-) Jinak tu akorat mame Stedrej vecer a dokoncili jsme hektickej nakup veci pro deti, timto dekujeme vsem nasim darcum (my, ania, segry bejvalej atelier, a pak zejmena Joostovi (viz trek Langtang), kterej dal vic, nez my vsichni dohromady, pac byl projektem s detmi nadsen).
Za tyhle penize se tu (po doporuceni spravneho obchodu Akkou Lamou) da nakoupit opravdu slusna kupa veci. Jelikoz psacich potreb, modelin, sesitu apod. bylo od vas vsech do kouzelneho sudu vybrano uz dostatek, zamerili jsme se na jine veci - z poloviny pro vzdelani a z poloviny na hry: mapy sveta, anglicko-nepalske slovniky, skolni atlasy, pomucky pro ucitele, kridy, markery, stahovaci metry, fotbalovy mice, badbinton, stolni hry, sadu pro krikekt, srabble, svihadla, frisbee atd...
Doufame, ze se veci budou detem libit a hodit. Zatim cus, vracime se do KTM asi az v roce 2009 ;-))

Langtang trek - prochazka ruzovym sadem

Dle "The book" a "zarucenych" informaci od mistnich mel tento trek byt opravdu snadny...ale jak uz to tu zde chodi "neni vsechno zlato, co se trpyti". Jelikoz je misto, kde trek zacina, vzdaleno pouze 120 km od KTM, cesta mela trvat "jen" 6 hodin - tam jsme jeli 8, zpatku pak 11; cena jizdenky tam byla 400 rupii, zpet pak 255 rupii; na treku pak mely byt horke sprchy a nemecky pekarny - voda byla ledova a jidlo se tocilo kolem placek z mouky a vody, smazenejch brambor, kazdodenni davky nekolika vajec v jakekoli podobe a cehokoli "mixed", coz znamena napr. sladka palacinka s tunakem, vajickem, syrem, zeleninou, chilli a medem; asi starneme, ale batohy jsme si zabalili tezsi nez na trek predchozi - jak si jednou vezmete nosice, tak se vam pak i 15-20 kg zda dost tezkych :))
Nutno ale dodat, ze jsme meli fakt kliku co se tyce pocasi, bylo nadherne, teplo a zadnej snih - normalne tu dle mistnich je v tuhle dobu i dva metry snehu.

Trek je opravdu celkem snadny, kazdy den slapete tak 6 hodin i se slusnejma pauzama, asi z 1800 m.n.m. se vystoupa do vesnicky ve 3800 m.n.m a pak mate moznost nekolika "side trips" neboli jednodennich vyletu bez batohu. Celkem jsme tam pak stravili 8 dni na horach a dva dny cestou busem.

Novym vtipnym elementem se nam na tomto treku stal holandan jmenem Joost - potkali jsme ho vecer pred odjezdem v baru, akorat priletel do KTM, domluvili jsme si sraz na 6.30 rano, kocovinka ale byla slusna, zaspali jsme, takze odjezd byl az dne nasledujiciho :-)

Asi nejzajimavejsi byli jeho "night stories": hned prvni vecer, kdy jsme spali poprvy a naposled vsichni dohromady v jednom pokoji, nam Sarka rano tvrdi, ze Joost v noci neco povidal - on si nic nepamatoval a my s Kristynou jsme nic neslyseli, takze vse bylo zapomenuto.

Od te doby jsme spolecne noci travili ve dvou samostatnych pokojich, tedy ja s Joostem a holky spolecne.
Prvni noc me prekvapil, kdyz kolem 4 hodiny rano vstal, vysvliknul se ze spacaku (nastesti byla zima, tak nespal nahej :-)), zacal dukladne rozhrnovat zavesy na vsech oknech, pak nasel dvere a opet velmi dukladne je nekolikrat otevrel, az mi shodil celej batoh - v tu chvili uz jsem prestal delat ze spim a ptam se ho, jestli nehleda celovku (i kdyz mi bylo divny: na co ty zavesy!!??) On nic a odesel z pokoje...za par vterin se vratil, zahrnul zavesy, zavrel dvere, zalez do spacaku a usnul. Hmm...rikam si, zvlastni to typek :) Rano si nic nepamatoval, jen to, ze se mu zdalo o Sinta Kloosovi (neco jako holandskej Mikulas) a chtel rozdavat darky.
Dalsi noc se probudil uz ve tri, opet probehlo svlikani ze spacaku, pohodlne se usadil na postel a jen s privrenyma ocima cekal co bude...chvili sedi, kouka na me a povida "Hey, mate..." (Cau kamo), ja mlcim...on taky a pak to v klidu a trochu vic nahlas zopakuje, kdyz to zopakoval po treti a stale mi nespoustel z oci, tak odpovidam: "Hey there" (Cau) - v tu chvili se zakuklil do spacaku a usnul. Rano si opet nic nepamatoval. Dalsi noc jsem byl fakt zvedavej, co me ceka za nova dobrodruzstvi.
Tentokrat bylo cca 4.30 h a Joost se opet vysvlika a useda v trenclich na postel, zameruje na me pohled a vyslovi: "Excuse me?!", mlcim, otazka se opakovala 3-krat, az celkem uz nasrane rikam: "What?!!"...po dramaticke minipauze odpovida Joost: "I don't know" a vypuka v zachvat smichu. Po necelych 10 vterinach uz je zalezlej ve svym spacaku a tvrde spi :-) Rano si kupodivu opet nic nepamatoval.
Bylo to me prvni setkani s namesicnym, ale mel jsem asi i dost stesti, pac nam nakonec prozradil, ze jednou kdyz byl malej, tak na fotbalovem zajezdu dorostencu pocural svyho kamarada, pac si myslel, ze je to pisoar :-))

A ted par fotek z treku:

1. - 2. den




3. - 6. den











7. - 8. den jsem nefotil :-)

Kathmandu pro silnejsi natury

Pred odjezdem na nas dalsi trek jsme trochu projezdili KTM a tak pridam jen par postrehu a fotek.

“BURNING PLACE” aneb nechodte sem pred obedem

Pashupatinath - malé Váránasí: Nejvýznamnejším poutním místem pro všechny hinduisty v Nepalu je Pashupatinath, nacházející se na východním okraji Kathmandu. Ríká se mu dokonce "malé Váránasí", zejména kvuli tomu, že na místních ghátech rovnež probíhají kremace zemrelých. Jejich popel potom odnáší posvátná reka Bagmati podobne jako Ganga. Jelikož dnes Bagmati mnoho vody nemá, pripomíná shrabaný popel spíš smetište. Hlavní chrám Pashupatinath je zasvecen Šivovi jakožto Pánovi šelem a stojí prímo na míste, kde se provádely náboženské rituály již pred 1500 lety. Do chrámu mají povolen vstup pouze hinduisté, z protejšího brehu však lze pres reku bez problému sledovat pohrební obrady. (text z www.hedvabnastezka.cz)

Navstivit toto misto je pro otrlejsi povahy, ani my jsme moc netusili do ceho jdeme. Na rozdil od indickeho Varanasi zde ovsem muzete videt a citit vse z bezprostredni blizkosti, stari a nemocni lide tu maji specialni budovu zvanou “dying hall” (cemuz jsem prvne v nepalske anglictine rozumnel jako “dining hall” a popravde jsem byl trochu zmatenej), zde jich desitky ceka na svou smrt a priblizne 3 hodiny pote co zemrou, jim jejich rodina vypravi smutecni obrad, ktery spociva v omyti tela, priprava hranice a jeji vyzdobeni, pak preneseni tela na hranici v malem pruvodu, samotny obrad u paleni tela a pote asi o dalsi 3 hodiny pozdeji (nez je telo spaleno a popel smeten do vody) se kona dalsi smutecni obrad v jine budove. Dal rozepisovat nema cenu, vse je jasne z fotek.

Boudhanath
Boudhanath je nejvetší buddhistickou stúpou v Nepálu a možná i ve svete. Je to vlastne trojrozmerná mandala, vysoká 36 metru a široká 100 metru. Celý den proudí kolem stúpy ve smeru hodinových rucicek mnoho poutníku, aby mohli odríkávat vecnou modlitbu "om mani padme hum" svému nejvyšímu Lordu Buddhovi. Stupa má krásný belostný podstavec, na nemž spocívá vež s Buddhovýma ocima. Ctyri páry ocí se dívají ke ctyrem svetovým stranám, kde jsou hlavní tibetské regiony. Na severu je to východní Tibet, na západu jsou to Ladakhové, na východe pak Bhútánci a na jihu vetšina nepálských Tibetanu. Je zde dokonce jedno z nejlepších výukových center buddhismu (snad lepší než v Dharamsale v Indii, kde sídlí Dalajláma), a proto sem proudí i mnoho západních studentu, kterí by rádi pochytili neco málo od samotných mistru lámu. (text z www.velehory.cz)

My jsme si tohle misto paradne uzili, jelikoz budhiste nam jsou nejakym stylem proste o dost prijemnejsi nez hidnuiste, misto je to samozrejme taky turisticky, ale nikdo vam nic nenuti, nikdo nezebra, neprodavaj se tu houslicky ci tygri mast…takze jsme si pak doprali takovou curifundu, coz melo bejt kafe s mlikem, ve stresni restauraci a pozorovali mnichy a poutniky, kterych tu bylo nespocet.

Pomerne vtipnou storku jsme ovsem zazili i tady – tesne vedle tehle obrovske stupy sedel chlapik na zidli a mel pred sebou malej stolek plnej bankovek a minci v nepalskejch rupiich. Zavolal na me a nabizi mi 37 rupiich v mincich za 80 rupii…uz davno vim, ze je tady mozny fakt vsechno, ale aby vam nekdo nabizel, at si koupite jednu padesatikorunu za 100 Kc, tak to vam hlava nebere :-). Takze jsem se zajmem sel smouvat cenu a nakonec jsem tech 37 rupek koupil za slusnych 50 rupek! Chlapik nam pak vysvetlil, ze ma svuj vlastni “byznys”, na kterej je moc hrdej, ze to cely sam vymyslel a ze proste si muzete k nemu prijit koupit balik 90 ks bankovek za cenu 100 ks. Clovek nevi, jestli se ma smat nebo brecet, ale pak vam spadne celist, kdyz prijde k chlapikovi nepalec - za 10000 rupek si jich koupi 9000, potrese prodavaci rukou, prohodi par slov a spokojen odchazi…
Normalniho cloveka napadne – jak je tohle vlastne mozny…my jsme tady na to vymysleli univerzalni odpoved, ktera nas vzdy uklidni – “proste Nepal…” :-)